Čerti na Ještědu

Kdysi dávno se v ještědské jeskyni zabydleli tři čerti. Během nocí se často objevovali v údolí, kde navštěvovali zdejší obyvatele. Mezi lidmi se nepohybovali ve své čertovské podobě, ale jako mlynářští krajánci a čeledínové hledající službu. Během měsíčních nocí si společně s mleči a lesní chasou sedali v čelednících na šalandy a poslouchali jejich historky. Naopak v době, kdy měsíc nesvítil a skrýval se za temnými mraky, strašili v údolí, naháněli hrůzu a zdejší obyvatelstvo zůstávalo doma v chalupách a povídali si, jak se čerti zase rojí.

V době čertího rejdění se Ještěd vždy rozzářil díky ohnivým bleskům a z dáli vypadal jako obrovský maják. Jednou se během běsnící noci objevila v záři ohňů silueta jezdce na koni. Jezdec pomalu stoupal po kamenné stezce na Ještěd a po strastiplné trase se ocitl před vchodem do jeskyně. Inu, zanechal koně před jeskyní a šel do oslnivých jeskynních prostotů na průzkum. Uvnitř se mu naskytl pohled na jednoho chrápajícího čerta na kozích kůžích a na dva sedící čerty u stolu, kde hráli v kostky.

Cizinec neváhal a odvážně přerušil ticho „Přišel jsem za vámi, abych s vámi změřil vlastní sílu. Na svoji duši přísahám, že jsem daleko rychlejší než vy.“

Čerti se po takovém lidském vpádu rozchechtali na celé kolo. „Taková smělost, pozemský červe. Přeješ si předčasně poznat pekelný žár?“

Třetí čert se mezitím probudil a nezůstal pozadu se svou hláškou: „Zachtělo se ti bohatství nebo smrti?“

Cizinec jim klidně odpověděl, že netouží ani po jedné z variant, ale trval na tom, že chce změřit své síly s tím nejlepším čertem. A čerti mu vyhověli s podmínkou – v případě prohry bude patřit jeho život čertům.

„Chci nejrychlejšího čerta. Sám jsem rychlejší než samotná myšlenka.“

Sázku uzavřel s třetím čertem. Měl vyrazit v noci po úderu dvanácté hodiny od paty Ještědu k západu. Čert měl za sebou stavět deset loket vysokou a širokou zeď. Pokud by dohonil odvážlivce před kohoutím zakokrháním, duše by propadla peklu. V opačném případě se museli čerti sebrat a odejít z Ještědu.

Jak se dohodli, tak se stalo. V noci kůň s jezdcem vyrazili na cestu a ve stejné chvíli i čertisko. Čert shraboval kámen z hory a stavěl ohromnou zeď za pádícím koněm. Čert ve své blízkosti slyšel muže s koněm a křičel, že brzy nadejde jeho čas a propadne peklu. Jak tak křičel, probudil vesnického kohouta a ten ze strachu hlasitě zakokrhal. Čertovi ve stejné chvíli vypadl obrovský balvan, kterým chtěl skoncovat s jezdcem, z rukou a nešťastně se vracel naposledy k hoře. Ráno po probuzení se lidé ze Sobákova, Kotle aSmržova mohli dívat na ďábelské dílo – mocnou zeď. Cizinec zbavil kraj čertů, ale nikdo o něm více neslyšel. Jen Čertova zeď mezi Ještědem a Bezdězem připomíná jeho výherní jízdu nocí.

 

Pověst o krejčíkovi

Křemencový Krejčík je zdaleka viditelná zajímavá skála na vrcholu hory Ještěd. Kdysi se nazývala i Hrbáč. O vzniku jména vypráví pověst o chudém krejčíkovi, který se vydal obchodovat z Osečné do Liberce. Zrovna panovalo teplé letní období a sluneční žár dost obtěžoval. Krejčíka parné počasí zmohlo a rozhodl si odpočinout pod Ještědskými horami.

Usedl tady pod mohutný strom a hned usnul. Probudily ho divné hlasy – dva obři vedli hádku s čertem. Pekelník jim dával zvláštní úkol – postavit do kohoutího zakokrhání horu, odkud by mohl pohodlně sledovat široké okolí. Obři přislíbili uskutečnění díla a krejčíka nenapadlo nic jiného, než jim vše překazit. V noci vyšel na nedokončenou horu, našel si úkryt a čekal. Jakmile se obři přiblížili, napodobil kohoutí zakokrhání a čerti z leknutí čertova hněvu upustili své kamení z náručí. Největší kámen spadl na místo úkrytu krejčíka a skála se pro něho stala obrovským náhrobním kamenem.